|
The
Monsters in the Ski
Vy jste neuvěřitelní... Vy jste příšerní... Vy jste, vy... vy, jste... úplná monstra!
> Squat Jitřenka Turistická ubytovna Jitřenka nabízí po celý rok ubytování pro nenáročné skupiny i jednotlivce za výhodných cenových podmínek. Ubytování poskytujeme ve 2- až 6-lůžkových pokojích. K dispozici máme i jedno apartmá. Celkový počet lůžek v naší ubytovně je 40. Sociální zařízení včetně sprchy je společné pro celé patro. Stravování zajišťujeme přímo v objektu. Našim návštěvníkům nabízíme plné penze i polopenze. Domácí strava! Samostravování v našem penzionu bohužel není možné, jelikož nemáme kuchyňku. V penzionu lze využít společenskou místnost s televizí a videem. Tak zní oficiální verze o "chatě Jitřenka", ve které jsme byli již podruhé ubytováni. No, osobně bych tuto ubikaci překřtil spíše na squat... Budova drží pohromadě silou vůle... Dokonce se objevila teorie, že drží pohromadě díky důkladnému zalednění... Na jaře, až povolí švy, sklapne se podobně jako onen pohledný domek v hororu Carrie.
No, trochu přeháním... Zcela jistě se totiž dožije konce ani této zimy... Možná ani konce tohoto kalendářního měsíce.
Realita je totiž horší než si dokáže většina nebohých lyžažů, mezi které patřila i naše poněkud vyděšená výprava, ve složení:
představit.
a ... počkejte, byl tam ještě někdo... počkejte, počkejte, počkejte... Počkej! Děs...
Skutečně, některá zátiší squatu vypadala tak, jako kdyby místní komorník Norman Bates (ten, co se specializuje na sprchující se krásné blondýnky) právě odešel. Názorným příkladem byla lyžárna... no, ehm, tedy ten pahrbek v podbříšku Jitřenky držel pohromadě skutečně jen silou vůle... Pod téměř metrovým příkrovem sněhu jsme dokonce řešili vážnou obavu, zda nás a naše "čertova prkýnka" právě tady nezavalí nečekaná lavina...
Neméně humorné byly i jiné části našeho squatu. Pokud se do něj někdy také vydáte, pak si určitě nezapomeňte zabalit do batohu několik následujících drobností... Roli pohotovostního toaletního papíru, desetilitrový kýbl na zachytávání všudepřítomné odkapávající vody a několik alespoň 40wattových žárovek. Poslední jen v případě, kdy nejste vyznavači tmouningu. Žárovky zde praskají častěji než kosti na nedaleké sjezdovce, takže osvětelní je zde více než sporé. Například můj pokoj měl kromě standardní nabídky...
I hrníček, do kterého odkápavala voda ze špatného těsnění... Háček byl ale v tom, že se záchytná nádrž naplnila až po okraj každé dvě hodiny. Takže, i když jsem zmenšil plochu mokrého, pozvolna plesnivějícího koberce více než na polovinu, i tak jsem já a většina mého oblečení načichl podobně jako homelessák na hlavním nádraží v Brně. Těsně před vchodem do toho šíleného bufetu, na konci chodby.
Není divu, že takto vysoce nasazená laťka kultury a hygieny nezůstala u mnohých z účasníků Monster in thy Ski bez odezvy.
Zatímco dole si před Zvídavou kamerou zakryli pouze obličeje (viz snímek nahoře), Mirka se snažila zakrýt celá...
Petr se alespoň pokusil vymět si své 14 dní staré trencle...
naopak Lukáš se sluničkem a škrtátkem, co se mu objevila na podvlíkačkách, chlubil zcela veřejně.
To však neznamená, že bychom squat Jitřenka neměli rádi. Naopak! Aby nedošlo k mílce... Zatímco my zhýčkalí chlapi příští rok pojedeme s milenkama do luxusního hotelu se saunou a vířivkou, tvrdá děvčata se sem hodlají opět rády vrátit. Bůh a hřebíky držící Jitřenku je opatruj!
> Janské Lázně jsou naprostá díra, kde chcípl pes. A nejen on. Pokud nejste jednou nohou v hrobě -- a jako dítě si sem nejedete léčit dýchací potíže a nebo jako důchodce o berlích smrt -- a nebo nepatříte mezi zapálené lyžaře, asi se tady unudíte k smrti.
To však neznamená, že by tohle krkonošské městečko stálo za hovno. Teda, ono stojí, ale naštěstí tady stojí i několik příjemných hospůdek, kde čepují Krakonoše, dobře vaří a vůbec jsou milí... Teda, až na "výstavní" skříň Janských lázní -- Kolonádu. Tam byla obsluha i nabídka děsivá vloni, stejně jako vletos.
Na druhou stranu to ale není taková komerční sračka jako třeba Špindlerův mlýn a nebo Vrchlabí. Takže se mi v Janských docela líbilo... Denní i noční procházky přitom skýtaly nejedno zajímavé zátiší...
Pokud chcete namítnout, že jsou tyhle obrázky poněkud rozostřený, pak si trhněte nohou. Fotil jsem to všechno z ruky, navíc na Menšíkovu kameru, kterou jsem držel poprvé v životě v ruce. Na rozdíl od Menšíka.
> Jídlo Norman Bates a jeho zatím žijící personál Squatu Jitřenka nabízejí "domácí stravu". Ta se v našem polopenzovním případě scvrkla na snídaní s rohlíky (rovnou z pekárny) doplněnými pomazánami (krkaly se mi celý den), čajem nebo kávou a drobným, sladkým zákuskem. Miniaturní, i když celkem podařené večeře se odehrávaly v "golfovém klubu", což byla jinak rozpadající se bouda u minigolfu nedaleko Protěže. I její dny jsou nejspíš sečteny podobně jako dny naší luxusní ubikace.
S ohledem na výše uvedený fakt a taky na to, že bylo vlastně pořád hnusně, hojně jsme navštěvovali i nejrůznější hospůdky... no a jak to asi tak mohlo všechno dopadnout, že... No tak, Mirko, nemrač se tolik... Příště fakt dostaneš sedm knedlíků...
No vidiš, už si je dostala...
Ladík to tentokrát poněkud přehnal...
a najednou viděl všechno poněkud rozostřeně.
A Vacouch jako obvykle obtěžuje nebohou Mirku.
Musím však přiznat, že návštěva Kiosku u staré lanovky představovala jeden z kulinářských vrcholů naší výpravy... Kurva, tam jsem se skvěle nažral!
> Sáňky V Janských lázních jsme samozřejmě jenom nejedli, nepili a nelyžovali... Tuším, že to bylo úterý, kdy jsme za relativně hnusného počasí vyrazili na oblíbený výlet sáňkařskou dráhou... To se nejdřív necháte vyvést lanovkou na Černou horu...
... kdy cestou obdivujete skutečně nádherné počasí...
...a pak už nezbývá nic jiného, než si sednout a vyrazit dolů.
No a zatímco váš kamarád honí sáňky mezi stromy v lese...
...ostatní vám s radostí v klidu zapózují.
Zřejmě úplně nejhezčím záčitkem ale byl prdeláčový sjezd v "Ládíkově zatáčce". Tohle není ono, to jen Lukáš a Mirka přijíždějí do zatáčky...
A tady už Mirka leze ven...
Naneštěstí pro budoucnost, podařilo se z našeho skotačení pořídit docela zajímavé video. I když se jej pokusily nějaké zvláštní rty, podobné rozštěpu Micka Jaggera z Rolling Stones, zamlžit, nakonec dokument o tom, že sjet kopec plný sněhu problém nedělá, ale vyhrabat se po něm zpátky nahoru až popás zasypaný tou odpornou, zmrzlou vodou... není vůbec nic snadného, navíc s představou, že klidně můžete utrhnout malou, avšak stejně vražednou pidilavinku... vzniklo. Vídeo, kterak seriózní programátor, učitelka základní školy, zástupce renomované spořitelny, zástupce ředitele, exaktní účetní, filozofka, pojišťovací agent skotačí v závěji...
> Lyžování Černá hora je všelijaká. Když vyjde počasí, sjezdovka je upravená a vy si přivstanete tak, abyste předběhli všechny ostatní, můžete si užívat na hranici orgasmu. Pokud ale počasí nevyjde -- což se nám ve druhé polovině našeho zájezdu taky stalo, až tak velká lahůdka to zase neni. Což je ale případ většiny hor, že? Takže, teď snad s minimálním komentářem záběry z jednoho krásného dne na krásné Černé hoře.
Nádherný pohled z lanovky směrem na jih...
a na sever.
Cestou Andělem nahoru... Jo, když jste vyhmátli takové azúro... to bylo fakt kulervoucí...
Pohled do údolí, vlevo je patrná pára nad uhelnou elektrárnou v Trutnově-Poříčí.
Ostatně zde je detailnější pohled.
Tohle je někde v půli svahu.
Dole na Andělu.
Sněhu není nikdy dost... Umělé zasněžování na Protěži. Když jste takovým oblakem projeli, pokryla vás fantastická vrstva ledových krupiček.
Když ale náhodou nebylo pěkné počasí, lyžovalo se o poznání nepříjemněji. Jednou se nám dokonce podařilo celou přední stranu těla pokrýt ledovou krustou... HOLÓÓÓ MRÁZ!
> Tma Původně jsem chtěl výše uvedenou sérkou fotek skončit. Ale pak jsem objevil ještě jedno zajímavé téma. Noční osvětlení -- tentokrát nikoli Janských lázní, nýbrž sjezdovky Protěž. Jak jsem si totiž ověřil po návratu vlastní podezření, do této "ozdoby" Krkonoš zásadním způsobem vstoupil kolega Hollan, z domovské hvězdárny. Dovoluji si odcitovat závěr ze zprávy vypracované pro správu Krkonošského národního parku: "Svítidla s dodatečnými clonicími prvky (jak se o nich zmiňuje dokumentace, kterou jsme viděli) se snaží napravit směrování světla, snad i ve smyslu rovnoměrnosti jeho rozložení na ploše sjezdové trati, a jistě ve smyslu snížení oslňování. V tomto ohledu by mohla být inspirací i pro zlepšení situace v ostatních, již nasvětlených areálech. Je ale nutné zásadně snížit intenzitu osvětlení, která je v navrhované výši v rámci národního parku a jeho ochranného pásma nevyhovující a zvýšila by již tak velmi vysoké hodnoty světelného znečistění, které již v současnosti dosahují hodnot městské krajiny a ne krajiny přírodní a přírodě blízké. Přijatelné jsou hodnoty do 0,5 lx. Zárukou jejich dodržení a směrování světla výhradně na sjezdovku může být jen stanovení příslušného limitu příkonu osvětlovací soustavy." Jestli nakonec provozovatelé vyšli žádosti vstříc (jak jsem pochopil, tak ano), není zřejmé, ale sjezdovka je skutečně nasvětlena velmi efektně. Radost se kolem ní toulat :-)
No
a to už by snad mohlo stačit, ne?
a
komu by to nestačilo, |
|
