|
Zabili
Bradleyho, parchanti!
Člověk by měl dělat šílené věci... nikdy totiž neví, jestli dostane "druhou šanci". Takže i když jsem hrozně váhal, i když jsem se poněkud umazal od osobních sraček, po třech panácích jsem byl téměř nalomen a po pátém rumu jsem už souhlasil. Mariána s Viktorem totiž udělali šílenou věc: pozvali mne na týdenní výlet do Chorvatska. Tahle země, oplývající krásným mořem kamenné Dalmácie, má sice extrémně hnusné víno a téměř nepoživatelné okurky, nicméně já jsem svým přátelům za nabídku více než vděčen. Bylo to moc příjemné a já tudíž Mariáně s Viktorem dlužím hodně... hodně všeho :-) Samozřejmě, byly tam i jiní lidé -- Apl bomba, Anička a Zorka a ... nemá smysl je vyjmenovávat všechny. Málokdy jsem se balil v takovém chvatu a málokdy jsem nevěděl, do čeho lezu. Ale, jak se brzo ukázalo, lezl jsem do zajímavé akce, ze které vznikly tyto záběry :-)
Co bychom to byli za túristy, kdybychom hned nevyrazili na plague. Cesta rozhrkaným autobusem byla sice úděsná, ale šlo ji přežít. V Baška Vodě, jak se jmenovalo naše letovisko, vznikla taková malá česká kolonie, kam emigrovali důchodci a studenti z valné části naší suchozemičky. I tak to ale byla paráda -- teplé moře, krásné hory, všude zelené pínie...
... a samozřejmě i krásné ženy :-) V tomto případě Mariána se Zorkou.
Podobně kýčovitých západů Slunce jsme viděli více než dost. Ta hra barev pohasínajícího dne mne ale nikdy neomrzí.
Hlavně jsme se ale jeli koupat, že? Tady je Apl, jak studuje svůj šnorchl z výprodeje...
Plavat uměla i Mariánka.
No a tady je pohled na naše stanové městečko s "krásným píniovým hájem".... No pěkná tlačenice, navíc společné, dost drsné hajzliky a většinou pouze studená voda. Ale když je pěkné počasí, většinou stejně ležíte na pláži nebo podnikáte výlety do okolí. Takže ten týden se tady dal v klidu přežít.
I když jsme byli tři muži a tři ženy, náš stan číslo 103 vynikal neuvěřitelným bordelem. Kdo by se taky staral o úklid? Na to přece nebyl čas!
Pohled na naše spací kóje.
No a tohle je už naše nejoblíbenější činnost: cesta na plague.
A to je ONA. Pláž u Nahé paní magistry. Našli jsme ji druhý den, dost daleko od hlavního turistického ruchu, prakticky bez lidí... Prostě paráda. Jen tu a tam bobr.
Ostatně posuďte sami...
... tady je pohled od moře.
Viktor si strategicky hned třetí den rozkopl palec. Ten mu ve slané vodě jednak hnisal, jednak se stal terčem obdivu fanatických budoucích lékařek.
Mariánka leze do vody.
Viktor s Aplem se nestačí divit.
Tom se nejen potápěl, ale měl s sebou i nafukovačku!
Děvčata se nejraději slunila...
... pánové vysedávali na pivku a nebo nasávali levné čůčo.
Večerní výhled z baru "Viagra", který -- jak jinak -- spoluvlastnil nějaký Čech.
Paříííííííííííííme!
Ježiši kriste...
Epicentrum večerního dění -- V I A G R A.
Ryby tady dělali vynikající, skvělý byl i kyselý zelný salát.
Jeden večer jsme byli svědly malé Fire show. Podařilo se mi při té příležitosti udělat několik docela hezkých záběrů...
No a po kulturní vložce už zase papáme... Sardinky, makrely a někdo si dal i žraloka. Prostě pohoda.
Plážové fotky vznikaly jako na běžícím pásu.
No a tady je konečně alespoň jedna společná fotka. Viktor, Anička, Mariána, Apl, dole stojící já... Chybí Zorka.
A tady se už zase něco pózuje...
... krásná nymfa Anička...
... nebo snad Mariana?
Nebo Jiřyk?
Skály kolem byly úžasné, prokotlané vodou a shora zpevněné zelení.
Já s Viktorem převlečeni za potápěče. Podvodní svět byl ale docela fádní ... sem tam nějaká ryba, ježek a mořské houby.
Naše pláž byla jako malovaná, málokdy jsme chodili jinam. Navíc k nejbližší hospůdce to byl jen krok.
Oblíbená kratochvíle -- kamenování, tentokrát prováděné Mariánou na Viktorovi.
Apl coby nudista...
A na to všechno se dívaly nádherné hory.
To je kýč, co?
A tady je ještě jeden...
A tady je ještě jeden...
A tady je ještě jeden...
A tady je ještě jeden...
A tady je ještě jeden...
A tady už jdeme na noční plavbu do Makarské, epicentra zdejší Riviéry. Tentokráte se na cestu vydala nejen naše šestka, ale i čtyřka z vedlejšího stanu... Taky zajímavé figurky :-)
Na lodi.
Zapadající Slunce vykreslilo hezký "sloup", jenž byl patrný i po západu.
Přístav v Bašce Vodě.
Naštěstí nás válení na pláži brzo začalo nudit, tak jsme si zaplatili raft na nedaleké řece Cetaně. Samotné peřeje byly nic moc -- i když fotky to jsou efektní -- nicméně kolem plavby byla docela zábava. Jednak jsme se různě namáčeli, proplavali jeskyní, kde byla kolem pěti stupňů Celsia (už vím, co cítili na Titaniku), a jednak zaskákali z tak pět metrů vysoké skály.
Zatímco předtím to byly přípravy, tady už se "řítíme" kaňonem.
Jeskyně byla ledová tak na dva centimetry.
Jedno z nejzajímavějších míst, škoda jen, že bylo poměrně krátké.
Celý výlet trval tak 4 hodiny a o legraci nebyla fakt nouze. Leví dozadu, praví dopředu, Apl bomba!
Noční pohled na Bašku Vodu, kdy Mariána zkonzumovala pět kopečků ultravelké zmrzliny. Blázen :-)
Dvě společné fotky...
No a zase nějaké ty pohledy na moře. Nemohl jsem si je nechat ujít...
Lidé tady z nějakého důvodu stavěli takové to kamenné pyramidy... Byly dost fotogenické, tak jsem jich pár obešel.
Uhni, pičo!
Baška Voda ve dne. Docela klidné a příjemné městečko.
Další adrenalin -- parasailing. Kdo by chtěl žít věčně, že?
Nejdřív letěla do vzduchu Mariána s Viktorem.
Pak jsme se na stejnou cestu vydali já s Tomášem.
No a nakonec i Vašek s Monikou.
No a aby toho nebylo málo, zkusili jsme i trampolínu. Vypadám jako Golem, navíc jsem z pochopitelných důvodů rozmazanej. Vedle mne se klátila Žaneta.
Baby, dýza!
Noční fotka, tuším, že poslední večer udělaná.
Pohled na skutečnou mořskou "nymfu". Tolik zadků, pičí a šulinů jsme snad v životě neviděl. O naháče jste tady totiž zakopávali skutečně všude.
No a autor fotografií v odlesku chorvatského moře. Už abych se sem zase vrátil.
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
