|
Pan
Krupon, pan Tučnák a pan Mikinka
Musím přiznat, že mne Vánoce od jisté doby a jistých událostí poněkud deprimují... Tak nějak se při nich cítím divně, nesvůj a vůbec... Nejraději bych se jim vyhnul :-) Právě proto jsem s nadšením uvítal poněkud ztřeštěný návrh mého nezdárného bratra, že bychom se mohli vydat někam za teplem... Ohřát si naše čím dál tím starší kostry, zase si trochu zapotápět, užít si arabské atmošky a hlavně se vyhnout celému vánočnímu běsnění. Maminka sice zamáčkla slzu, ale nakonec statečně mlčela. Ostatně Štědrý den jsme uspořádali už 18. prosince a vůbec to nedopadlo špatně :-) Plány byly původně velkolepé, ale jak už bývá pravidlem, nakonec se značně zredukovaly... I když, ono to vlastně vůbec nebylo na škodu. Možná naopak. Účastnící výpravy blili:
19. prosince 2005 Cesta tam začala netradičně. Pivo v osm hodin ráno? Pane Mikinko, nejsem přece prase! Rozhodně si jej nedám!
Ježíš! Já vypadám jak naprostý debil...
Brněnské letiště se zmáhá, kdeže jsou ty doby, kdy inzerovali dva odlety týdně... Teď se létá i dvakrát denně! Naše oblíbená, prověřená, i když stále zmatená cestovka Planet Divers nám sehnala lupeny a my nasedli v Brně na letadlo...
Které k našemu údivu letělo do Ostravy...
To nás v první chvíli poněkud překvapilo... Ale ukázalo se, že letadlo přiletělo ze Sharm-am-sheiku, přistálo v Brně, kde vyhodilo pár túristů a nalodilo nové, za pouhých 17 minut přeskočilo do Ostravy, v niž skončil zbytek přepálených výletníků a nastoupili noví přepálení výletníci.
A teprve pak vyrazilo nach Ägypten.
Prdel byla, že jsme tu tlustou krávu v Brně, u odbavovací přepážky, požádali o sedadlo u okýnka. Zazubila se, prohlásila, že to není problém, a přidělila nám tento skvělý výhled... Mrcha!
Na druhou stranu nás alespoň letuška instruovala, jak postupovat při ztroskotání, aby se naše hořící těla rovnoměrně rozptýlila po hladině...
Po bagetě a pifku v Mošnově už následoval nudný let do Sharmu... Nejdřív jsem byl zklamaný, že moji sbírku fotografií neobohatí žádný úlovek, ale nakonec bylo stejně hovno vidět...
ČSA k nám, turistickým sockám, přistupovali jako k turistickým sockám. Na jídlo jsme dostali ohřátý gothaj s nudlemi, ani rajčatový džus neměli, ale aspoň dali trochu toho vínka...
Po čtyřech hodinách se objevil Egypt na dohled...
a už jsme přistávali :-)
20. prosince 2005 Ponor
první
Ježišmarjá, to byl děs... Měl jsem nový, tlustší neoprén, navíc jsem trošičku přibral, ale tohle jsem nečekal... Při prvním zkušebním ponoru, hned vedle naší potápěčské základny, vzal jsem si na sebe místo dávných osmi kilogramů, raději 12 kilo olova... ... a ... a potupně se plácal na hladině... Prostě a jednoduše, nemohl jsem klesnout... Nakonec se moje zátěž, od té chvíle přezdívaná "stínění", zastavila až na 16 kilogramů... děs... ostuda... Už fakt nežeru!
Už první den nám bylo podezřelé, že hotel Planet Oasis zeje prázdnotou... Pak se ukázalo, že jsem jediní tři hosti! Pokud nepočítám několik zoufalých trosek z řad zaměstnanců, které neměly kam uniknout...
Ponor
druhý
Pan Tučnák byl natěšený jak deset minut po svém prvním orálním sexu (před půl rokem s otcem představeným) a deset roků před svým druhým orálním sexem (s uklizečkou veřejných WC v podchodu pod Hlavním nádražím). Takže jsme se tentýž den odpoledne přesunuli na druhé místo -- Murena Gardens. Ne, že by se tady ale nějaké murény skutečně vyskytovaly... :-) Ani tady jsem sice ještě neměl podvodní foťák, ale Tučňák vzal ten svůj elektronický Dirkon. A protože pro něj bylo všechno, všecičko nové, fotil jak zběsilý... akorát by si mohl konečně přečíst nějakou příručku - fotografem snadno a rychle. Ty kompozice... Ach jo...
Kurva, to jste mi nemohli říct, že mám na čele obtisklou masku? Vypádám jak šulin!
No, ale chlapci vy taky nepatříte mezi královny krásy :-))
21. prosince 2005 Ponor
třetí
Tady už se jedničky a nuly na paměťové kartě Abiho tikitálu rozjely na plno... Abi - MOC DĚKUJI - za zapůjčení tvého daru od přítele Olympa!
Opět se nenechejte zmást názvem lokality- žádní žraloci tady nebyli. Nicméně místo je zajímavé tím, že hned u pobřeží začíná rozsáhlou dutinou, kterou můžete skvěle proplouvat.
Světlo, kalná voda... to všechno tady vytváří podivuhodnou atmosféru, kterou lze stěží jakkoli zachytit. Navíc voda byla mnohem průhlednější, než se může ze všechn snímků zdát.
Co mne především zaujalo, byla červená Sasanka, prý jedna z mála v širokém, dalekém okolí...
To není Slávek. To je Pan Tučňák.
Bylo zajímavé, že v největší hloubce přestal náš rádoby skvělý foťák zcela reagovat... Nejdříve jsem se vyděsil, ale voda do něj nenatekla... a navíc pak začal opět poslouchat... Z největších hloubek tudíž nejsou žádné záběry, ale to vůbec nevadí... raději se tam sami vydejte.
Pohled do jiného světa nám zprostředkovalo nejen podvodí, ale i pozemí...
Když nefoukal vítr, bylo u moře fakt přijemně. Jak se ale trochu zatáhlo a nebo se přivalil vichr z hor, museli jsme sáhnout po kalhotech i mikince. Zvlášť vymrazující byla jízda na korbě pick-upu. A nebo noční procházka :-) a že jich bylo!
Co dodat? Dva rypáci? Ne, to ne... Dva úspěšní, mladí muži!
Ponor
čtvrtý
Odpolední ponor byl na stejné lokalitě jako předchozí den (tam, kde nejsou žádné murény), ale jiným směrem. Ještě předtím jsme si však museli dát malou dlabku. Co kdybychom náhodou shodili pír deka?
A taky se trošičku podívali po okolí.
A pak zase hup do vody.
Měl jsem pocit, že množství ryb v Rudém moři opět ubylo, ale na druhou stranu se nám tu a tam podařilo zahlédnout zajímavé kousky... Platýz?
Škeble?
Tučňák?
Ježkovy oči?
OK. OK. Nevyznám se v tom. Ale alespoň jsem si s sebou k Rudému moři nevzal přírůčku "Ryby Karibiku", jako nejmenovaný člen naší lyžařské výpravy. Jo, při tomhle potápění jsme zkusili natáčet i první videa... Tady je sestřh všech experimentů... nevypadají špatně, což? A to jsme se vzápětí výrazně vylepšili! Mimochodem, na všech záběrech, kde vidíte žluté ploutve s nápisem "moje", sledujete pozadí našeho dive mastera Honzy. Bratr Mikinka má žlutou hlavu, pan Tučňák modrou a mne identifikujete podle šíleně červeného šnorchlu a modrých ploutví.
To předtím jsem byl já...
I to předtím jsem byl já... a tohle je Egypt :-)
22. prosince 2005 Ponor
pátý
Je to zajímavé, ale i když jsme vlastně byli na stejných lokalitách už potřetí (tedy já a Mikinka),
stále bylo co objevovat. Jednak se mění kvalita vody (dohlednost, rybky), jednak má každý dive master své cesty... A právě Honza nás zavedl do velmi neuvěřitelných částí, i tak moc krásného kaňonu.
Zcela klasicky člověk dopluje ke vstupu do Kaňonu...
... cestou obdivuje rybky...
... pak klesne na dno ve 32 metrech...
...tam chvíli pobude...
a vzápětí vystoupá standardní chodbou zase do patnácti metrů...
Jenže Honza to tentokrát vymyslel jinak... Vlezli jsme do kaňonu, drželi se u jeho stropu, pluli na opačnou stranu než všichni ostatní a najednou se ocitli v podivuhodném světě. Modré světlo, kolmé stěny... bylo to něco fantastického... Další fotografie určitě nepotřebují žádný komentář...
Záběry jsou tu a tam poněkud rozmazané, světla moc nebylo a pokud se vznášíte ve vodě, můžete si o nějakém pevném ukotvení nechat jenom zdát... Díky Mikince však z tohoto ponoru vzniklo i podivuhodné video... Je dlouhé a podle mne nádhernééééééééééééééé :-) fakt! Hezky však bylo i nahoře, nad Kaňonem...
Tento záběr vypadá nic moc... Ale vězte, že tam v dálce, utopena v modři, je obří manta... Prostě nad námi ladně, bez naprostého zájmu proplula majestátně, jakoby se nechumelilo a zase zmizela...
Na hotelu jsme sice byli sami, ale ve vodě člověk občas někoho potkal :-)
No a pak už následovala obligátní relaxace na břehu, v jedné z mnoha pelešáren... Bóže, jak já tohle slovo nesnáším... ale nic výstižnějšího mne stejně nenapadlo.
A sami uznejte, taky byste to tady nemilovali? |
|
||||||
|
|
|
Ponor
šestý
Naštěstí i druhý, odpolední ponor putoval do Kaňonu. Tentokráte jsme ale klesli "na volném moři" poněkud hlouběji, vlezli jiným vstupem a vraceli zpátky... N E U V Ě Ř I T E L N É !
Těžko se pořád neopakovat... My, moře, rybky...
Samozřejmě, že jsme nežili jenom vodou :-) Například v Adam's baru jsme byli pečení, vaření... Po jedné takové návštěvě se postel pana Mikinky začala z ničeho nic rozjíždět... Jako ve Fantomasovi.
Vůbec se nedivím, že i když jsme byli v hotelu úplně sami, ubytovali nás v nejodlehlejším pokoji... Že by si na nás pamatovali z minulé návštěvy? Asi ano, páč několik lidí z personálu ani nestihlo zapomenout naše jména :-)
Je zajímavé, že zatímco první den spal pan Mikinka v plavkách, v dalších dnech přihodil kraťasy, pak kalhoty, tričko a nakonec se do toho svého brlohu svalil úplně oblečenej... Hnus...
23.prosince 2005 Ponor
sedmý
Oblast, kterou mnozí (je nutné poznamenat, že místní) průvodci považují za nejkrásnější v Egyptě, se proslavila několika pomníčky na dně utonulých potápěčů.
Ostatně své budoucí teritorium si tady vyznačil i pan Tučňák.
Blue Hole při pohledu z dálky...
...a v detailu. Druhá lokalita Bells se nachází přímo pod fotografem. Na záběru je patrné molo vybíhající do moře, které je o pár snímků dál snímáno z podvodního podhledu.
Tak a na tomhle místě skočíte z břehu do vody a rovnou klesáte někam ke 37 metrům...
Ostatně pan Mikinka z klesání i zbytku ponoru natočil tohle fíííídeo... Všechny fotky, které vznikají pod vodou, jakkoli máte dobrý tikitál -- ještě jednou díky Abi -- jsou buď do zelena, nebo do modra. Pokud totiž použijete blesk, rozptýlí se světlo na bordelu a planktonu vznášejícím se ve vodě, takže si moc nepomůžete...
Hladina je třicet metrů nad námi!
No a tady je fotka mola v Blue Hole... Páč na další ponor jsme si kameru nebrali... a přitom se potápěli hned pod molem...
No a po ponoru následuje nejen odpočinek, ale i mírný výlet do okolí.
A aby toho nebylo málo, viděli jsme právě u Blue Hole nádherně irisující oblaka... Jev byl patrný na první pohled, dokonce se mi podařilo udělat pár záběrů.
Ponor
osmý
Schválně si ale všimněte předcházejícího grafu... Průvodce Honza totiž svěřil velení do rukou bratra (dive masterovi se nechtělo asi moc dovody -- ostatně se mu ani nedivim, bylo přece den před Vánocemi), který se s tím nijak nemastil... Klesli jsme do 46 metrů, osrali deko, hezky si tam pobloudili... No, musím se přiznat, že jsem vyplavával na výpary... Lahev jsem měl úplně prázdnou :-) Svět to tam v té hloubce byl bizardní, ale skoro žádný ryby... A jen tak pro zajímavost, zkusil jsem nějak oněch 46 metrů hloubky graficky ztvárnit...
A vůbec, ještě k tomu potápění... Musím přiznat, že když jsem kdysi začal své výpravy pod hladinu, byla pro mne hranice třicet metrů morálně nepřestupná... Ale při téhle cestě do Egypta, i když s adrenalinovými bobky u prdele, klesal jsem mnohem hlouběji aniž by mi to připadalo jakkoli úchylný. Člověk se asi trochu rozdejchal, rozpotápěl... a najednou to šlo jako po másle.
Ponor
devátý
Den před Štědrým dnem nebyla žádná prdel... Kolem šesté večer jsme si střihli ještě jeden noční ponor... A taky to byla pěkná šupa... Foťák jsme opět (z pochopitelných důvodů) nebrali... Viděl jsem "světlušku" - modře svítící něco na povrchu něčeho - zřejmě ryby, a taky tři olihně (beznaděje). To byla docela paráda :-) Každopádně musím přiznat, že jsem byl po těchto třech výpravách do Neptunovy říše zcela grogy. A to nám egypský přitel Shaban tenhle večer přinesl první voňavé překvapení... Tučňák pak sáňkoval a volal domů, do Česka, Mikinka se křenila jako obvykle (tedy jako idyot) a já proplouval rozmazaným časoprostorem :-) ADRBAŠA EVERY DAY!
24. prosince 2005 Ponor
desátý
Děcká, kurváááááááááááááá! Dneska jsou vánoce!
Výprava to nebyla hluboká - ostatně právě proto jsme také ve vodě vydrželi nápadně delší dobu, ale přesto byla fascinující... Proplouvali jsme mezi zničenými korály, obdivovali bílé barakudy... Spolu s Kaňonem šlo podle mého názoru o nejkrásnější ponor... Nejdříve několik fotografických záběrů... na rybky...
A teď už pomalu vplouváme do tajuplného světa zničených korálů...
Musím se přiznat, že na mne tohle prostředí působilo skutečně misteriózně... Jako, kdybychom se ocitli v nějakém podmořském ocelovém městě z románu Vynález zkázy... Ten relativně utříděný chaos... to modré světlo... Proplétali jsme se jednotlivými útesy a já za chvíli nevěděl, kde se nacházíme. Jedinou jistotou tak zůstala nepříliš vzdálená vodní hladina.
Už tohle prostředí by mne asi zcela uchvátilo... Moře a vlastně i náš dive master Honza však mělo připraveno ještě jedno šokující překvapení...
To, co z dálky vypadalo jako amorfní, neustále se měnící skvrna, bylo ve skutečnosti hejno bílých barakud... Nejen, že nám dovolili se přiblížit...
... a sledovat jejich obdivuhodné kreace (ty větší ryby jsou tuňáci),
...ale dokonce nás pustili mezi sebe!
Z celého tohoto ponoru vzniklo moc pěkné video, takže pokud máte čas a chuť, klikněte se na něj podívat :-) Každá prdel má svůj začátek i konec... I když, teď mne napadá, že znám prdele, které konec nemají :-) Každopádně nakonec nezbylo, než zavelet k ústupu.
Tohle nejsou bublinky vydechovaného vzduchu, nýbrž tisíce drobných rybek. Prý právě kvůli nim tady krouží hejna barakudek.
Poslední perličkou bylo proplouvání v minijeskyních na kraji korálového útesu. Pokud vás nevyděsilo pár ran lahví o strop, byla to docela adventůrka :-)
A tady už pan Mikinka leze ze škvíry ven, zatímco v pozadí pan Tučňák nahlíží dovnitř.
A to je s potápěním úplný konec :-(
Děcka, co dodat. Je Štedrý den. My sedíme na balkoně našeho prázdného hotýlku, popíjíme šampus, pokuřujeme...
Za chvíli se vydáme na sváteční kuře, pak lupneme lahev tequily a nakonec nám náš přítel Shaban ubalí moc voňavý dárek :-)
No a pak už jsme se jenom toulali osvětlenými ulicemi...
Muslimové samozřejmě Vánoce neslaví (ani já ne), ale na druhou stranu, jako komerční tahák je využít rozhodně neváhají.
To jasné na obloze je Venuše :-)
25. prosince Pan Mikinka si bohužel tento den myslel, že mu fotoaparát ukradne duši... (kterou ovšem už dávno zaprodal ďáblu). Ostatně, co jiného bych mohl Duškovi vzít, že? Proto se zásadně odmítal vyfotografovat.
Poslední večer, první a poslední společná fotka.
No a poslední scénka... Oblečený, pod vlivem omamných látek, chodil spát nejen pan Mikinka. Jak ostatně dokazuje tahle panoptikální sérka...
26. prosince 2005 Cesta zpátky...
Původně docela obyčejná fotka unavených cestujících... Pak jsme ale vyzvětšovali hlavu pana Mikinky... Od této chvíle pana Sůvy.
Jo, jo... na letišti z nás měli skutečně velikou radost :-)
A tohle je už ranvej letiště v Sharm-am-Sheiku. Nebo jak se to píše...
Nemůžu si pomoct, ale já ten Egypt fakt miluju.
A taky miluju pohled z okýnka, zvlášť nad ránem... Díky Slávku, že si mne tam opět nechal sedět :-)
Zatímco na předcházejícím záběru byly patrné ostrovy v Rudém moři, po několika minutách jsme se ocitli na vyprahlým Sinajským poloostrovem.
Jinak byla cesta letadlem klasická nuda. Naštěstí jsme s sebou měli obecního kašpárka, který se tu a tam postaral o zábavu...
Pokud mne můj orientační smysl nezklamal, tak tohle je jaderná elektrárna Jaslovské Bohunice.
A támhle v dálce Tatry a Fatra.
Přistání v Brně zpestřilo kapitánovo prohlášení, že je nad letištěm mlha... Palivo prý máme na hodinu, takže se není čeho obávat... Nakonec jsem nad jižní Moravou kroužili skoro tři čtvrtě hodiny a mi se podařilo vyblejsknout docela pohledné sluneční halo.
Kurva! Ještě včera jsem chodil po pláži v kraťasech a tričku s krátkým rukávem... A teď tohle. Prostě BIG BALAGA!
No a tohle všechno nafotografoval pan Krupon, pan Tučňák a pan Mikinka.
Chalas s vámi! A Adrbaša every day!
|
|
