Za bohem přátelství
aneb výlet s Davidem, 31 července 2004

Naše cyklocesta začala ve Frenštátu pod Radhoštěm a pokračovala dlouhým stoupáním na Radhošť. Pohled směrem k Frenštátu. Stoupání bylo příšerné, ale i v tom vedru jsme ho docela rychle zvládli.

Žízen!

Už se hasí!

Na Pustevnách nás čekala zasloužená odměna, resp. jedna z prvních obětí Boha přátelství. V dálce cesta do svatyně.

Lidí zde bylo skutečně poskrovnu, však jsem ani nevede lanovka a silnice.

Zajímavá architektura, i když na můj vkus poněkud kýčovitá.

Naše dvojka ve svatyni. To nám bylo ještě hej.

Pokus o částečné panorama od svatyně Boha přátelství. Nic moc, že?

A jak to vlastně vznikalo...

V dálce, ten šedý kopeček, to je Lysá hora. Dokonce je na zvětšeném výřezu patrná i stopka vysílače.

Cesta byla pohodová, občas jsme jeli po cyklostezce, občas po docela adventurní turistické cestě, kde naše horská kola dostala skutečně zabrat. Přímo likvidační byl ale výšlap na Grúň. Lilo na vrcholu.

Nejdřív máte žízeň, pak zase musíte močit...

Lysou horu jsme nejdřív viděli z jihu, pak z východu a teď ze severu. Kdyby mi někdo řekl, že uděláme takový šílený oblouk...

Experimentální skleník, kde se studuje vliv znečištěného vzduchu na růst smrků... Vypadalo to tu skutečně futuristicky, dovnitř ale nebyl dovolen jakýkoli přístup. Mimochodem, za chvíli jsme se ocitli v místním Bermudském trojúhelníku a na chvíli zabloudili.

Dokonalá přehrada Morávka...

... a krásná vodní hladina.

Šlapali jsme skoro 12 hodin, byť s obětovávacími přestávkami. Takhle nás přivítal Havířov.

Lilo fotí. Kurva, já právě ujel 101 kilometrů, přičemž sem si to střihnul před Radhošť! Můj nový osobní rekord!

A tohle je výsledek...

Jaká by to byla cesta na sever, kdybychom se nezastavili u Aničky :-)